Osobní tón

Probudila jsem se, v uších mi zněla melodie. Po velké pracovní námaze mi pomáhá dlouhý spánek. Někdy prospím i dvacet hodin v kuse. Bylo sobotní ráno. Sluneční paprsky prosvitly záclonou. Z lesa zpívali ptáci.

Dech přírody v každém čase nabírá jiné tempo a dynamiku. Každý čas má svůj tón. Každé roční období zní jinak. Ranní červánky, večerní soumrak, levandulové pole v horkých dnech, podzimní lesy, zimní hory… každá krajina má svůj tón, který mění intenzitu. .

Kolikrát jsem obdivovala, jak krajinu dolaďuje příroda barvou. Kdo poznal čínskou přírodu, pochopí krásu tradiční čínské tušové malby. Jak se v ní snoubí jemnost s nezkrotnou divokostí. Fascinuje mě velebné pohoří Beskyd, romantický Český ráj, tajemná Šumava. Jsou originálem slavných malířských olejů. Každá země má svůj tón. Je to pulzující čchi mezi zemí a nebem. Rezonuje vzduchem a srdcem člověka. To je síla, která opojí tělo, zbaví napětí. Před dvěma tisíci lety zaslechl Konfucius hudbu ve státu Čchi. Byla natolik silná, že mu „zněla kolem sloupů v domě ještě tři dny“!

Tóny vibrující na podobné frekvenci k sobě ladí. Čchi vyhledává vlnu sobě rovnou. Lidé, kteří mají podobnou čchi, se vzájemně přitahují. Každé bytosti náleží její osobní tón. Osobní tón představuje dominantu celé osobnostní palety. Je hluboce skrytý v nitru, který zazní, když duše promluví.

Taoistická medicína je velmi stará léčebná tradice. Je předchůdcem dnešní čínské medicíny. Zabývá se nejen čchi, životní energií, také funkcí duší v lidském těle a v posmrtném životě člověka. Podle ní nosí člověk v těle „tři duše a sedm duchů“. Sedm duchů žije ve vnitřních orgánech, stará se o psychický stav a emocionální rozpoložení člověka. Tři duše se skrývají v játrech a tvoří duševní esenciální podstatu. Jsou jedna jangová a dvě jinové. Jangová duše představuje původní světelnou esenci, která se po smrti člověka vrátí k vesmírné jednotě. Jinové duše jsou emocionální složky. První jinová duše se stará o myšlení a chování, druhá neblahé návyky a závislosti, neřesti nebo intriky. Ovšem jin je možné proměnit v jang a jang v jin.

„Tři duše a sedm duchů“ tvoří kompletní duševní svět člověka. Rozezní se vždy jako jeden orchestr. Osobní tón v této symfonii zazáří jako první houslista. Ve smutném hráči převažují vnitřní temné jinové emoce. Jeho osobní tón zní bledě, temně nebo nezní vůbec. Ve šťastném hráči dominuje světelný esenciální tón. Člověk pak září optimismem a laskavostí. Těší se z každého konání.

Osobní tón, ať jangový nebo jinový, nelže. Tón jiných lidí nám nemusí vždycky hrát do not. Nejsme-li spolu naladěni, dokáže podráždit. Paradoxní je, že co nám na jiných nejvíce vadí, může být jejich nejvyšší kvalitou. Přišli jako zrcadlo, abychom se učili.

Znala jsem někoho. Přes varovné náznaky známých jsem mu důvěřovala. Protože jsem slyšela jeho vnitřní tón. Byl to bezelstný, dětský hlas. A tak to mezi námi, co do domlouvání i pocitu, fungovalo. V jedné slabé chvíli mě však přemohl názor jiných… A fluidum přestalo proudit. Najednou se změnila v osobu, za jakou jí zlý jazyk měl … Osobní tóny sebe či jiného vytváříme vlastní vírou. Ta se pak promění v naší realitu.

Osoby, kterým na nás záleží, se nám občas ozvou. Telefonem, e-mailem. Někdy se i nečekaně objeví. Někdy také, jako například mně, šeptají do ucha.

Píseň, která mě probudila, patřila jedné mé kamarádce. Neslyšela jsem ji zpívat, ale když se mi v uších začíná její melodie přehrávat, vím, že patří jen jí. Známe se pěknou řadu let. Nejen že je dobrá ve své profesi, je i pohostinná a skvělá kuchařka. Úchvatně vypráví vtipy.

„Víš, jaký je rozdíl mezi masochistou a sadistou? Masochista prosí: muč mě … Sadista krutě odpoví: …nebudu.“ Válely jsme se smíchy. Jako všechny kamarádky, i my jsme se svěřovaly s důvěrnostmi. Vždycky mě pobavil její „rituál“, když jsem se jí chystala s něčím svěřit, začala strašlivě zívat a říkala „Prosím tě, ty něco máš, viď, tak sem s tím.“ Během mnohaletého přátelství jsme se i párkrát „rozladily“. Následovaly chvíle mlčení.

Vztah je zahrada, ať jde o partnerství či přátelství. Copak láska není růže? Jednou se zapomene zalívat, začíná vadnout. Bez vůle a práce by žádný vztah nefungoval. Kdo chce prožívat dobrý vztah, musí se učit být trpělivým zahradníkem. Vyžaduje to někdy také iniciátora, který společné dílo opráší nebo (buď ze stínu nebo do stínu) poposune. V každém případě porozumění je jedinečným ladičem.

Slyším kamarádčinu píseň. Uvědomuji si, že za týden bude mít narozeniny. Zavolám jí. Zajdeme na kávu nebo spíše na víno? Zavolám jí hned.