„Sychravé“ nálady

Je sychravo. Zimní čas je přístavem jinové energie. Když je chladno a lezavo, začínají i tlačit jinové emoce, temnější nálady, někdy melancholie, splín a deprese, jindy zklamání, dokonce vztek. Potřebujeme se zabalit do tlusté, chlupaté deky a schoulit se u praskajícího krbu, srkat teplý lahodný čaj …

Je přirozené, že tělo prožívá emoce. Jsou to biologické reakce na změny v přírodě, oteplování a ochlazení, střídání suchého a mokrého počasí nebo větrno. Také to mohou být změny v životě, když se něco povede nebo když se to zvrtne… Emoční jazyk indikuje vnitřní procesy těla, ukazuje stav mysli.

Každý vnitřní orgán s námi komunikuje svým emočním jazykem. Plíce mluví smutkem a melancholií. Játra křičí vztekem. Slezina nám našeptává úzkost a nerozhodnost. Ledviny se uleknou, bojí se strachem. Stav těla je vždy manifestací  všech emočních jazyků. Když se k smutku přidají oslabené ledviny a unavená slezina, tak nás může deptat deprimující nálada.

Emoce prožívá nejen člověk, ale také animální svět. Tuto zkušenost jsem si ověřila nedávno. Dcera z prázdnin přinesla domů křečka. Je to tak milé zvířátko, stal se hned populárním členem rodiny. Získal si mě na první pohled. Prostudovala jsem na internetu vše o křečcích a jejich chovu. Zjistila jsem, že je to skoro můj krajan: pochází ze Sibiře. Dcera mu dala elegantní italské jméno – Pipin, říkáme mu Pipísek.

Je hravý a inteligentní. Je pilný a každý den, když odbije večerka, vyleze z domečku a běhá o závod na kolotoči. Někdy je také náladový. Umí trucovat jako malé dítě. Chodím k němu, sypu mu zrní a povídám si s ním. Asistuji dceři, když ho koupe. Dvakrát mě kousl, poprvé mě to polekalo. Vynadala jsem mu, hned se schoval. Podruhé mi došlo, že mi chtěl jen ukázat, že je hrdý hlodavec,  ve skutečnosti mě škádlil. Tentokrát jsem ho začala chválit, že je borec a tedy je šikovný. Reagoval rozpačitě, dělal, že je mu to jedno, kousal si drápky, pak se začal čistit prackami na tváři, škrabat si kožíšek… Moje lichocení mu viditelně dělalo dobře.

Naše tělo se potřebuje existenciálně zajistit. Fyzické tělo se spokojí s teplem  vášně, jinové nálady zahání voňavá teplá kuchyně a hřející kamna. Máme ale, na rozdíl od zvířecího tvora, něco na víc – za pocitem bezpečí a jistoty se v člověku skrývá vyšší duchovní potenciál – láska. Láska je jangová čchi, slunečná energie. Zhmotňuje se jako teplo,  jako světlo.

Můj kamarád, odborník v oblasti osvětlení, řekl zajímavou věc: když hledali definici pro termín světlo, přikláněli se k jedné z verzí: Světlo je člověk. Skutečně, kdyby nebyl člověk, kdo by přišel na to, že vůbec světlo existuje!

Přišli jsme na svět se světlem. Ke světlu patří laskavé myšlenky a skutky. Svítí a hřeje nás u srdce. Tudy pramení studánka štěstí, občerstvuje za každého počasí.

 

Napsáno v roce 2013, upraveno v lednu 2021